ADHD Porucha pozornosti s hyperaktivitou

Michal Goetz, Petra Uhlíková

ADHD
Porucha pozornosti
s hyperaktivitou

Příručka pro starostlivé rodiče a zodpovědné učitele

Praha : Galén, 2009, 160 s.
První vydání, 155x190 mm,
brožované, barevně, 190 Kč
ISBN 978-80-7262-630-4

OBJEDNAT

tuto knížku v knihkupectví

Ohlasy:

Metro 23. 11. 2009

Ukázky

Jak stanovujeme diagnózu ADHD

Moderní psychiatrie, podobně jako všechny lékařské obory, má pro každé onemocnění stanovena závazná kritéria, která musí pacient naplňovat, aby mohla být určena diagnóza. Kritéria jsou shrnuta v klasifikačním systému, který je vždy s ohledem na pokrok medicíny po nějaké době aktualizován – hovoříme o jeho revizi.

Mýty 7

Je-li dítě hyperaktivní, stačí utlumit jeho nadbytečnou aktivitu.

Tento přístup se zdá na první pohled logický a před zavedením stimulancií do léčby ADHD se skutečně používaly tlumivé léky. Děti pak byly méně aktivní, ale současně s poklesem aktivity došlo k útlumu všech funkcí mozku, tedy i pozornosti, která je u dětí s ADHD nedostatečná. Současná léčba vychází z poznatků o fungování mozku dětí s ADHD. Stručně lze říci, že děti s ADHD nemají aktivity nadbytek, ale mají nedostatečně vyvinutou schopnost aktivitu mozku regulovat.

V psychiatrii existují dva hlavní klasifikační systémy, evropský a americký. Evropským klasifikačním systémem je tzv. Mezinárodní klasifikace nemocí 10. revize (MKN-10), ve Spojených státech je používán systém zvaný Diagnostický a statistický manuál duševních nemocí 4. revize (DSM-IV) . Termín ADHD pochází z amerického diagnostického manuálu.

V Evropské klasifikaci se setkáme s označením hyperkinetická porucha. Proč, když jsme Evropané, dáváme přednost americkému pojetí nemoci a tedy i termínu ADHD? Porovnáme-li americká a evropská kritéria, zjistíme, že vymezení nemoci v evropské klasifikaci je užší než v americkém diagnostickém systému. Zároveň existují jasné důkazy o tom, že děti, které by podle evropských kritérií nesplnily podmínky pro diagnózu hyperkinetické poruchy a neměly by tedy nárok na léčbu, trpí různými příznaky, které omezují jejich život a mohou být rizikovými faktory pro vznik dalších obtíží. Domníváme se proto, že je pro naše pacienty užitečnější aplikovat kritéria z americké psychiatrie a snažit se předejít tomu, že by se dětem, které to potřebují, nedostalo náležité léčby. Naprostá většina celosvětového výzkumu ADHD je vedena právě podle amerických diagnostických kritérií. Uzavřít se před těmito poznatky by bylo nerozumné.

Tab. 3. Diagnostická kritéria DSM-IV

Porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou. Diagnostická kriteria DSM-IV - ADHD (Attention deficit / hyperactivity disorder)

A. Minimálně buď 1., nebo 2.

A I. Šest nebo více následujících příznaků nepozornosti přetrvává po dobu nejméně šesti měsíců v takové míře, že má za následek nepřizpůsobivost dítěte a neodpovídá jeho výkonu.

Nepozornost:

* často se mu nedaří se »» soustředit na podrobnosti nebo dělá chyby z nepozornosti ve škole, při práci nebo při jiných aktivitách;
* často má potíže udržet pozornost při plnění úkolů nebo při hraní;
* často se zdá, že neposlouchá, když se na ně přímo hovoří;
* často nepostupuje podle pokynů a nedaří se mu dokončit školní práci, domácí práce nebo povinnosti na pracovišti (nikoliv proto, že by se stavělo do opozice nebo nepochopilo zadání);
* často mívá problémy zorganizovat si úkoly a činnosti;
* často se vyhýbá vykonávání úkolů, nedělá je rádo, zdráhá se například dělat domácí práce, které vyžadují soustředěné duševní úsilí (například školní nebo domácí úkoly);
* často ztrácí věci potřebné pro vykonávání úkolů nebo činností (například hračky, školní pomůcky, pera, knížky nebo nástroje);
* často se dá lehce vyrušit vnějšími podněty;
* často zapomíná na každodenní povinnosti.

A II. Šest (nebo více) následujících příznaků hyperaktivity či impulzivity přetrvává po dobu nejméně šesti měsíců v takové míře, že má za následek nepřizpůsobivost dítěte a neodpovídá jeho vývojovému stadiu.

Hyperaktivita:

* často bezděčně pohybuje rukama nebo nohama nebo se vrtí na židli;
* často při vyučování nebo jiných situacích, kdy by mělo zůstat sedět, vstává ze židle;
* často mívá potíže tiše si hrát nebo v klidu něco jiného dělat;
* bývá často »na pochodu« nebo se chová, jakoby »jelo na motor«;
* často bývá nepřiměřeně upovídané.

Impulzivita:

* často vyhrkne odpověď dřív, než byla dokončena otázka;
* mívá problém vyčkat, až na ně přijde řada;
* často přerušuje ostatní nebo se jim plete do hovoru (např. skáče jiným do řeči, ruší je při hře)

B. Některé příznaky hyperaktivity, impulzivity nebo nepozornosti či narušení funkčnosti byly přítomny již před 7 rokem věku.

C. Některé zhoršení funkce vyplývající z příznaků se projevuje ve dvou nebo více oblastech života (např. škola / zaměstnání – doma).

D. Musí být jasně patrné zhoršení v oblasti společenské, vzdělávací nebo v zaměstnání.

E. Příznaky nelze přičíst zároveň přítomné pervazivní vývojové poruše, schizofrenii či poruše nálady nebo je není možné lépe vysvětlit jinou duševní poruchou (poruchou nálady, úzkostnou poruchou, disociativní poruchou, poruchou osobnosti).

Zpět

Doporučujeme:

Hyperkinetická
porucha

Kontakt:

Galén, spol. s r.o.
Na Popelce 3144/10A
150 00 Praha 5

Tel. 257 326 178
Fax 257 326 170

E-mail: objednavky@galen.cz